Kresbičky ze zpráv

10. července 2015 v 19:34 | Gabca |  Zajímavosti o Pánu Prstenů
Zdavím Vás !

Po dlouhééé době, sem vkládám opět článek o Pánu Prstenů. A co mě k tomu vede?
Tyto krásné kresby, které mi zaslala Kristýna Kumrová, očividně nadaná kreslířka :-)
Je vidět kolik času do toho vložila a myslím, že se váážně moc povedly. Tak si i Vy, vychutnejte něco z její tvorby ;)



 

Pomeranian = Pomořanský špic

18. července 2013 v 21:07 | Gabča |  Psi

Tak když jsem si prohlížela informace a hl. fotky o tomto plemeni, opravdu jsem žasla, kolik podob může mít :O


Takto vypadá nejspíše nejběžnější a nejznámější varianta.. tedy varianta.. podoba, jak ji člověk vyšlechtil.

ALE !! JAK TO DOPADNE, KDYŽ SI JEJ VEZMOU DO PARÁDY KADEŘNÍCI? :D


A. - pořááádně oholená verze :D

B.- přírodní X zastřižený méďa

C.- Zastřižený medvídek

D.- je libo manderian pandu? :D

E.- Nebo Manderian lev?


NĚCO MÁLO O STANDARDU PLEMENE
Český název:Německý špic trpasličí
Orig. název:Deutscher Spitz - Zwergspitz
Skupina FCI:Skupina 5 - špicové a primitivní plemena
Zkratka FCI:NS
Reg. č. FCI:97
Původ:Německo
Průměrný věk:13 - 15 let
Výška psa:20 cm
Výška feny:20 cm
Barevné variety:Černá, hnědá, bílá,oranžová, vlkošedá. Dále všechny barevné tóny, jako krémový, creme-sable, orange-sable, black-and-tan a strakoš. Strakoši musí mít základní barvu bílou. Černé, hnědé, šedé nebo oranžové skvrny musí být rozděleny po celém těle.


Já z tohohle prcka prostě nemůžu :D :D




Nejchytřejší pes na světě??

18. července 2013 v 20:40 | Gabča |  Psi

Žebříček inteligence psů


Anketa nejchytřejší pes nevznikla jen tak pro legraci. Ve světě, kde vznikají stále nová a nová plemena je nutné se zabývat i jejich mentální stránkou. Nejen vzhledem. Takovým primitivním šlechtěním můžeme některým plemenům jen ublížit. Například Německý ovčák a jeho pokleslá záď. pracovní plemena na tom nejsou nijak špatně. Ale výstavní psi se někdy nedožijí ni 3 let :/ Jak tedy vypadá žebříček inteligence našich čtyřnohých miláčků? :)

1
Border kolie
2
Pudl
3
Německý ovčák
4
Zlatý retrívr
5
Dobrman
6
Kólie
7
Labrador
8
Papillion (motýlek)
9
Rotvajler
10
Australský honácký pes
11
Welš corgi pembroke
12
Německá doga
13
Anglický setr
14
Akita Inu
15
Bernardýn
16
Australský ovčák
17
Chesapeake Bay retrívr
18
Šeltie
19
Aljašský malamut
20
Sibiřský husky
21
Aljašský husky (vyšlechtěn mushery)
22
Německý ohař krátkosrstý
23
Irský setr
24
Maďarský ohař
25
Anglický špringršpaněl
26
Výmarský ohař
27
Jack Russell Teriér
28
Bearded kolie
29
Bobtail
30
Bernský salašnický pes
31
Rhodeský ridgeback
32
Anglický ovčácký pes
33
Pointr
34
Newfoundlandský pes
35
Field španěl
36
Gordon setr
37
Parson Russell teriér
38
Bišonek
39
Shiba Inu
40
Kokršpaněl
41
Norský losí pes
42
Lakeland teriér
43
Belgický ovčák
44
Erdel teriér
45
Boxer
46
Irský setr
47
Jorškírský teriér
48
Jezevčík
49
Kernteriér
50
Havanský psík
20 "nejméně chytrých" plemen psů
Afgánský chrt

Basenži
Buldok
Čau čau
Barzoj
Bloodhound
Pekingský palácový psík
Mastif
Bígl
Baset
Čínský chocholatý pes
Čivava
Shar-Pei
Mops
Pomeranian
Maltezáček
Bostonský teriér
Americký pitbulteriér
Knírač
Shih Tzu

Ovšem, brala bych tento žebříček s rezervou. Nejde samozřejmě dokonale posoudit tato plemena, jako nemůžeme ani lidi házet všechny do jdnoho pytle.. Jeden je dobrý na jedno, druhý zase na něco jiného ;)

 


Vysokoškolská kolej v Praze !!

18. července 2013 v 13:50 | Gabča |  něco ze života. :)

Sháníte kolej v Praze??
Nechce se Vám dojíždět, pronájem bytu je příliš drahý??
Mám tu řešení !


Pro vysokošokoláky jakékoli školy. Žádosti posílejte na adresu příčnalice 24, 318 99 Bradavice
Ubytování je zdarma po osvědčení psychického zdraví.
Žádost odesílejte do 20.8.2013 pro akademický rok 2013/2014


Backsterův efekt

10. července 2013 v 10:26 | Gabča |  něco ze života. :)

Vědecký podklad --> Rostliny mají emoce !!
Neuvěřitelné!


Bakcksterovým efektem byla nazvána reakce rostliny (nebo obecně živého organismu) na určitý podnět, myšlenku, emoci či úmysl člověka. Mohli bychom říci, že je to základní způsob vnímání na buněčné úrovni či na úrovni mikroorganismů. Můžeme ho také definovat jako schopnost rostlin "číst" myšlenky pomocí bionenergetických polí.


K sepsání tohoto článku mě přiměl fakt, že jsem si pořídila několik palmiček - Dracea Marginata
Tento druh rostliny pochází z tropických až subtropických oblastí Madagaskaru. Jako téměř všechny převratné objevy, vznikla teorie o emocích naprostou náhodou v jedné "laboratoři" Cleve Backstera.

Byla to místnost, kde se rozhodl provádět školení v používání polygrafu. Do této místnosti pořídila sekretářka dračinec a fíkus. Měl za úkol tyto rostliny občas zalít. Jednou dračinec strčil pod kohoutek a pořádně ho prolil vodou. Zajímalo ho, za jak dlouho se vláha dostane skrz dlouhý kmínek až do konečků listů. Princip pokusu spočíval v měření odporu na konci listů - změna v odporu by ukazovala, že vláha dorazila mezi elektrody. Připevnil tedy k listům příslušnou část polygrafu.

Backster očekával určitý průběh čáry zaznamenané na polygrafu. Místo toho dostal odpověď jakoby od člověka testovaného na detektoru lži, situaci kdy subjekt lže a bojí se, že tato lež bude objevena (to se projeví fyziologickou reakcí na jeho kůži, což zaznamená polygraf). Stroj tedy vlastně zaznamenává strach, proto Backster chtěl rostlinu nějak ohrozit.

Nejprve zkusil ponořit jeden list do horké kávy. Rostlina měla reakci, která by se u člověka dala vyložit jako nuda. Ale pak ve 13. minutě a 55. sekundě měření Backstera napadlo list, který byl připojen k polygrafu, zapálit. Pouhá tato myšlenka vyvolala v rostlině silnou reakci. Zapálil tedy sirku a přiblížil se k jejím listům. Uvědomil si ale, že silnější reakce už nedosáhne, tak učinil pravý opak: sirku zhasl a zápalky odnesl do vedlejší místnosti. Rostlina se ihned uklidnila.


Backster pro tuto reakci zavedl pojem základní vnímání (primary perception), vědecká obec ho však začala označovat jako Backsterův efekt. Název základní vnímání zvolil proto, že soudil, že tyto reakce vycházejí z mnohem nižší, nejzákladnější úrovně organismu. Pro bližší zkoumání tohoto jevu Backster navrhl následující experiment. V jedné části laboratoře jsou do vařící vody házeny v náhodných intervalech krevety, v druhé části jsou měřeny reakce rostlin. Avšak vzniká zde problém, jak zajistit, aby rostliny reagovaly skutečně na smrt krevet a ne na experimentátora. Protože rostliny se již při několikahodinovém kontaktu s člověkem na něj naladí a "doprovází" ho i na velké vzdálenosti. Nepomohlo, když s kolegou odcházeli do jeden blok vzdáleného baru. Uvědomili si, že rostliny vůbec nereagují na průběh experimentu, ale na emoce v jejich rozhovoru. Nakonec to vyřešili tak, že rostliny pořídil a aparaturu nainstaloval někdo zcela cizí v cizím prostředí, kde se nezdržovali. Tak mohly rostliny reagovat jedině na krevety.


Backster poté pozoroval reakce různých živých organismů při mnoha různých situacích, uvádím některé z nich:
- měl dva vzorky jogurtu, do jednoho dál elektrody pro měření reakce, do druhého vzorku dal antibiotika, první vzorek vykázal silnou reakci na smrt "kolegy"
- měl vzorek jogurtu a kousek pečeného kuřete, které již bylo delší dobu v ledničce, takže se v něm začaly bujně množit bakterie, když kuře ohříval, jogurt vykázal silnou reakci
- rostlina vykázala silnou reakci při rozbití vajíčka
- vzorek spermatu vykázal silnou reakci, když dárce vzdálený několik pokojů rozmělňoval amylnitrit (používá se k rozšíření cév, zamezuje mrtvici), a když jej dárce inhaloval, sperma zcela zdivočelo

Z jeho výzkumů tedy vyplývá, že živé organismy - rostliny, bakterie, buněčné organismy apod. - jsou navzájem na sebe napojeny, naladěny. Když to tak vezmeme, na určité úrovni jsou si blíže než my, lidé. Lidské buňky tuto schopnost sice také mají, ale na úrovni vědomí se již vytrácí. Je však otázka, jestli tuto vědomou schopnost lidé ztratili, zda ji vůbec někdy měli nebo zda ji někdy (opět) mít budou

Neuvěřitelné.. v dalších a dalších věděckých aplikacích se o Draceách dovídáme, že se upínají na svého "majitele", vnímají jeho náladu, při otírání listů,zalévání, či při promlouvání ke květinám se rostlina projevuje jako radostná. :)
To abych se k těmto palmičkám chovala co nejlépe :)

Smutný "Psí příběh"

7. července 2013 v 15:40 | Gabča

"Jak jsi mohl?"


Toto je příběh, který napsal Jim Willis. Vítána je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím, použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách. Pes je váš přítel na mnoho let a není to jen hračka, kterou odhodíte, když se Vám přestane hodit. On Vás miluje. Milujte i Vy jeho a dopřejte mu co nejkrásnější život i stáří, se všemi vašimi povinnostmi a starostmi.
Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval si mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval si nade mnou prstem a zeptal ses: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mě jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne.
Postupně jsi začal trávit víc času v práci a na svojí kariéře a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když si měl zlomené srdce a byl zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není pejskař - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišli děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se "zajatcem lásky. Když vyrostli, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mou srst a tahali se za ní nahoru na své vratké nožičky, strkali mi prstíky do očí, zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala jsem to všechno okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš ano a změníš téma.
Už nejsem tvůj pes, ale jen pes a rozčilují tě všechny výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a budete se stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svojí rodinu, ale byly časy, když já byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, když jsme přijeli k zvířecímu útulku. Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a pověděl: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčili rameny a věnovali ti bolestný pohled. Poznali reálnost umístění psa ve středním věku, i když s papíry. Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel: "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem o něj měla starost a jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil ses se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul ses mému pohledu a zdvořile jsi odmítl sebrat si můj obojek a vodítko. Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já. Když jsi odešel, ty dvě milé paní řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou a pověděly: "Jak to mohl udělat?"

Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.

Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.

Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míhal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ní. Břemeno, které nosí jí hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy.
Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost jako já.


Poznámka: Pokud vám článek "Jak jsi mohl?" vehnal slzy do očí tak jako mě, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. A Nejen v amerických útulcích.
Děkuji, Jim Willis



Člověk je jako cibule ??

7. července 2013 v 14:32 | Gabča |  něco ze života. :)

Kdysi jsem slyšela moudro, že lidé jsou jako cibule. Vrstva po vrstvě odhaluje nitro člověka, jež může jakožto celek vypadat úplně jinak. Poznala jsem člověka, o kterém jsem to výsostné slovo "poznala", mohla říci až opravdu po hodně dlouhé době. Pomyslným nožíkem jsem odloupávala slupku po slupce. Jako při loupání cibule, bylo toto poznávání provázeno slzami, které ještě více prohloubili samotný dojem.

Člověk, kterého popisuji, působil na své okolí drsným dojmem. Když už jsem si této osoby všimla, bylo to pouhou zvědavostí. Svým zjevem nedávala najevo, že by radostí skákala, jen by vás viděla. Ale mě to bylo jedno. Přátel jsem měla dost a považovala jsem se za šťastnou, jelikož kruh mých věrných přátel byl uzavřen a já nemínila nikoho pustit ven a ani dovnitř. Proč? Změna je život, ale zároveň i risk a já nerada riskuji.
Ovšem jak už to bývá, lidská společnost vyžaduje určité změny. Jinak by byl život přeci ták nudný…
Tato neznámá osoba, se tedy dostávala blíže a blíže. Nenápadně a tiše se vkrádala do uzavřeného kruhu a já svázána nejistotou držela oba konce svého absurdního kruh, jež začínal puchřet a praskat. Tato osoba působila tak odtažitě a nepřátelsky.. Proč se vůbec snažím se o ní dozvědět více? Co mě k tomu vede? Já přece cibule ráda nemám!
Několik okolností mě přivedlo k této osobě ještě blíže. Začala jsem trapnými konverzacemi typu : "To je ale počasí.." A skrze tyto hloupé otázky jsem pomalu povolovala sevření konců kruhu.
Tato osoba odpovídala na všechny mé otázky stroze a s patrným odstupem. Ale mě to bylo jedno. K čertu s pýchou, proč je ta osoba tak nepřístupná? Ještě nikoho takového jsem nepotkala. Kdykoli přišel někdo jiný v barvě, jež tato osoba neměla ráda. Kdykoli se někdo zaposlouchal do tónů písničky, která žánrem neodpovídala libosti této osoby, bylo zle. "Buďto já nebo ty." Šlo vyčíst z pohledu neznámé. Zvednuté obočí,ústa sevřená v úšklebek a oči v sloup.. To byla odpověď na otázky, které se této osobě zdály nehodny její odpovědi. "Dám ti dělo!" Výkřiky plné přehršle pocitů a dojmů.. Okamžitě se dala vyčíst nálada z tváře,gest i činů této osoby. Byla čím dál záhadnější. Proč k sobě nikoho nepustí? Opravdu je tak tvrdá? Otevřená knížka,sluchátka na uších, podrážděný tón.. často jsem si říkala, nech to plavat, prostě je taková, je jiná..
Ale nepřestala jsem.. časem i spádem okolností jsme se k sobě dostali ještě blíže a já začínala konečně opatrně odtrhávat ty proklaté slupky. První, mezní, nejtvrdší! Měla chránit před okolím. Před zlými lidmi, dotěrnými parazity, před špatnou náladou. Ovšem tato slupka není pravým nitrem. Má vás pouze zastrašit. U každého není tak tvrdá. Ale právě o to jde. O ryzost každého z nás. Někdy vedou okolnosti člověka k větší opatrnosti a tak na svá bedra bere příliš mnoho. Stane se individualistou a jeho slupka stále roste a tvrdne. Pokud ji sloupnete, nahlédnete hlouběji. Člověk jako každý jiný řeknete? Ale naopak. Nikdo není stejný a právě to je to kouzlo. Příběhy z dětství, o kamarádství, prvních láskách, či jen běžné příhody z každodenního života. To je tenčí slupka, kterou lze vidět až po sejmutí tvrdé masky,nejsvrchnější vrstvy..
A co teprve, když nahlédneme k samotnému nitru? Kolik lidí si asi nechá "odloupnout" i svou nejniternější vrstvu? Pakliže se k této choulostivé vrstvě dostanete, máte prakticky život této osoby ve svých rukách. Můžete jen fouknout a zničit to zdravé jádro, které se zde skrývá. Jak jsem již říkala, při loupání cibule často brečím. Ani toto pomyslné loupání nebylo bez slz. Zjistila jsem, že tato osoba, kterou jsem zprvu viděla jako nedostupnou, nepřátelskou, nedůvěřivou,tak drsnou, že by jí nikdy ani slza neukápla, je vlastně ta nejcitlivější "cibule", kterou jsem kdy poznala. Právě slzy jsou to, co tato osoba svou drsnou slupkou nemohla prodrat ven. Slzy,city,emoce.. Tak moc se snažila před okolím působit tvrdě a silně, že vše nahromadila uvnitř. Pakliže vytvoříte byť jen maličký průchod mezi vrstvami, spustí se lavina tak dlouho zadržovaných emocí. Tolik slz, kolik jsme společně prolily. Tolik tajemství, která nikdy nikomu neřeknu, tolik příběhů, jež obohatily i mé vnímání, tolik radosti,zábavy, ale zároveň i strastí a bolesti, které nás ještě více utužily, jsem snad ještě nezažila.. Staly se z nás dobří přátelé. Když si vzpomínám na ty začátky, kdy jsem při každém pohledu do toho ironicky se tvářícího obličeje, měla husí kůži a přála si, abych se o tu osobu vůbec nezajímala, ještě teď se směju i stydím zároveň. A proto nikdy nebudu věřit na první dojem. Samozřejmě, je hodně důležitý. Ale člověk by na něj neměl dávat. Častokrát jsou lidé jen schováni za štítem, tvořeným zkušenostmi. Lidé, jež na první pohled působí mile a přátelsky, se mohou stát vaší noční můrou, stejně jako třeba pohled na nejdrsnějšího motorkáře, chlapa jako horu, jež pláče nad svým mrtvým psem. Stačí totiž pouze nahlédnout pod tu tvrdou, svrchní slupku a uvidíte, že byste udělali hroznou chybu, když byste se alespoň nepokusili, ji poodhalit.

;)

11.Březen, průlom ochránců zvířat v kosmetickém průmyslu :)

25. března 2013 v 19:58 | Gabča |  týrání zvířat
Skvělá zpráva pro ochránce,milovníky zvířat i samotná zvířata

Dne 11.3.2013 padl v platnost zákaz testování na zvířatech v kosmetickém průmyslu !! Milionům zvířat zachránil životy a ukončil trápení. Snahy ochranářů zvířat se tedy nezdají jen výkřikem do tmy, nýbrž skutečně pomáhají. Není nic nemožné když se dokážou lidé spojit a pomoci nezištně někomu jinému, aniž by museli objetovat více než chvilku svého času.

Nadále však probíhá testace na zvířatech - dezinfekčních prostředků, parcích prášků, čističů, chemikálií, léčiv... Ikdyž je vyvinuta spousta alternativ, na které přešely kosmetické firmy.. Látkou, která se stále ještě testuje na zvířatech je i Botox ! Látka, která je zaevidována jako léčivo tak nespadá do kosmetických prostředků ikdyž je takto využívána.

Pokud i Vy chcete pomoci s problematikou testovaných zvířat :

www.svobodazvirat.cz

Border collie trics

3. ledna 2013 v 17:23 | Gaba |  Psi

Tak jsem si sestříhala pár cviků, které Megginka umí, je to sice jenom troška, ale aspoň něco.. :)

Vysekávání moudráků :-O

21. srpna 2012 v 9:30 | Gabča |  něco ze života. :)

Říká se, že krása bolí... Pak moudrost ještě víc...


Táákže. Operace je za mnou, tak už se konečně můžu vrhnout na článek. Operace byla provedena na klinice v Ledči Nad Sázavou. Obvodní lékařka po RTG zjistila, že mám založeny všechny čtyři osmičky a usoudila, že dolní dvě, by měli jít ven. A tak jsem se přinutila zavolat si na kliniku a objednat se. Jel se mnou taťka i bráška. Nejspíš aby měli větší šanci mě chytit, až budu z kliniky utíkat. Po příchodu na kliniku jsem zjistila, že pan doktor má nějaký akutní případ a tak jsme od 9 čekali až do dvou odpoledne.. Čekání samozřejmě umocnilo obavy ze zákroku, ovšem musím říct, že strach je to nejhorší, co Vás čeká..
Na klinice si idělali ještě jeden RTG pro sebe.. Když jsem vstoupila do ordinace, všechno ze mě spadlo. Sestřička i doktor byli v naprostém klidu a ten na mě také přenesli. Žádná stresová situace se neděla.. Doktor mě celkem překvapil, když řekl, že by bylo daleko lepší vzít rovnou všechny čtyři.. Moje reakce byla, že jsem nikdy nedostala ani injekci do dásně, tak opravdu nevím, jestli zvládnu rovnou takto náročný zákrok.
Ale doktor byl plný optimismu, že to zvládneme.. Že vyseká dva a když to budu zvládat, dáme i ty další dva.. Možnost volby mě uklidnila a tak jsme se do toho pustili.. Někde jsem četla, když jsem se na internetu dozvídala o vysekávání, že všechny 4 osmičky se mohou vysekávat pouze pod celkovou anestezií. Ale doktor mě uklidnil, že to zvládneme..
Roušku přes obličej a už se jelo.. Jak jsem se bála injekcí, celkem nic to nebylo.. Každý zub se umrtvil 3 injekcemi a dvě do patra. Všechny byly aplikovány v takové rychlosti, že jsem si ani neuvědomila, že jsem měla panikařit :D Sestřička mě chytla za ruku a všechno bylo v pohodě :D
Samotný zákrok nebyl nijak příjemný, ale ale ani bolestivý. Nařízne se dáseň, zub se vytáhne a vrtačkou vyvrtá. Pakliže je zub už vyrostlý, jde to snáze.. jde vlastně o vytrhnutí zubu.. Avšak pokud je v kosti, je to náročnější.. jde o velmi traumatizující zákrok.
Doktor to udělal opravdu fikaně.. :D Okamžitě začal vysekávat horní moudráky, které jsem od obvoďačky ani neměla navrhnuté vytrhnout. Takže jsem všechny 4 vlastně nakonec vytrhnout potřebovala :D Operace trvala 1hodinu 45 minut. Když se mě lidi směrem z ordinace lekali a jeden chlapeček se s brekem vrhl k mamince, pochopila jsem, že pojem: zmlácený křeček, je trefný.
Cca po 5 hodinách se zuby začaly vracet k sobě.. Potvrzuji, že je to hodně bolestivé.

Tři dny jsem nemohla spát.. Určitě potřebujete spoustu ledu!! Bez ledu a prášků na bolest by to opravdu nešlo.. Více bolí dolní osmičky.. Jsou mnohem více traumatizovány. Hl. kvůli tomu, že jsou umístěny na pohyblivé čelisti. Měla jsem modřiny až ke krku.
Nejhorší ovšem byly koutky pusy.. Celý zákrok koutky pořádně potrhal. Nakonec během šití mi je doktor nití rozřízl.. Koukty se hojí hrozně špatně a je nutné je Cordisolem pravidelně čistit. Jakmile dojde k hnisání, je to běh na dlouhou trať. Spánek v polosedě je skvělá rada! --> Krev se nenahrne do hlavy!
Skvělou radou navíc bylo pít šalvějový čaj! Má antiseptické účinky, skvěle se díky tomu hojí rány!
Po každém jídle si čistěte zuby aby nebylo žádné cizí těleso poblíž rány. Doporučuju jednosvazkový kartáček! skvělý!
U mě trval přechod aespoň na polotekutou stravu skoro týden. Je to individuální. Ale polévky,jogurty apod.. to bude pár dní jedinou stravou pacienta..
Zakupte si také peroxid vodíku. Skvěle zbaví dutinu ústní zbytků potravy, jelikož v prvních dnech je čištění kartáčkem opravdu bolestivé..

Za týden jsem šla na vytahávání stehů. Probíhalo to rychle a kdyby mi bohužel opět neroztrhli tak pracně opečovávané koutky, bylo by to i bezbolestné.. Teď už je to v pořádku.. Občas kost pobolívá. Ale je to zcela normální. Bolestivost je do půl roku po zákroku ještě zcela v pořádku!


Pokud se někdo nemůže rozhodnout, jestli chce jít na vysekávání či ne!
Pak musím jednoznačně doporučit nechat si je vyndat co nejdříve. Pokud zuby nebolí, je to vcelku bezbolestný zákrok!!
Navíc osmičky jsou zuby, jež se velmi rychle kazí. Málokdo si je vezme do hrobu.. :/ Takže je lepší je vyhodit než aby natropily ještě větší škody..

Kam dál